Amplifikační synonyma doložená v plzeňském Liber testamentorum z let 1468–1565

Příspěvek je věnován amplifikačním synonymům doloženým v česky psané plzeňské knize závětí Liber testamentorum z let 1468–1565. Ve snaze zachytit možnou formulační variabilitu a také možný vývoj sledovaného jazykového prostředku byly vybrány rukopisy závětí z různých let sledovaného období a zapsané různými písaři. Materiálovou základnu naší sondy tvoří soubor patnácti dochovaných závětí. Získané doklady synonym byly zkoumány z hlediska formálního i obsahového, totiž zkoumali jsme jejich lexikální význam, textovou funkci a rozvitost. Na základě doložených amplifikačních spojení byly sestaveny synonymické řady. Ty byly tvořeny jak větším počtem synonym, tak synonymními dvojicemi. Analýza jazykového mate-riálu ukázala, že amplifikační synonyma lze považovat ve zkoumaných textech závětí za významný jazykový prostředek. Vysokou frekvenci užití mají především amplifikační spojení tvořená substantivy a slovesy (kšaft a poslednie rozkázanie; dává a odkazuje) , ale nacházíme také amplifikační adverbia (četně užívaná dvojice věrně a právě ) a adjektiva (múdří a opatrní pánové) . Součástí amplifikačních spojení jsou synonyma plnící funkci specifikační či intenzifikační i synonyma úplná. Často se jedná o terminologizovaná slova a lexikalizovaná slovní spojení (poručenstvie, plná moc, poslednie rozkázanie, porúčěti) . Zároveň se ukazuje, že ve starších testamentech je zastoupení amplifikačních spojení častější. V mladších textech ubývá amplifikací především v úvodních a závěrečných částech testamentů. Zjištěný ústup amplifikačních synonym považujeme za doklad vývoje administrativně-právního jazyka na přelomu 15. a 16. století.