Ty jsi taky nácek: Jak se ze silných slov středoevropských dějin staly nadávky

Dynamika událostí 20. století se v jazycích nejen střední Evropy propsala i do lexika: vznik nových slov, přejímání včetně výrazů internacionálních, proměny užívání slov kopírující proměny politických režimů a společnosti. Silné pojmy jako fašismus, nacismus, komunismus, marxismus aj. prošly nejen v češtině od svého vzniku a většinového původního užívání zřetelným vývojem. Jednak se proměňuje společensko- historický kontext, jehož jsou výraznými lexikálními reprezentanty, jednak pragmatická složka jejich významu. V příspěvku se snažím postihnout právě tyto dvě různé vývojové cesty změny, tedy a) rozšíření významu z prvotního encyklopedického a b) posílení pragmatické složky jejich významu. První jsou případy, kdy za fašistu označíme stoupence jakékoli extremistické ideologie, nikoli nutně fašismu ve smyslu původním nebo spojeným s 2. světovou válkou, a druhou jsou případy, kdy za fašistu označíme člověka, s jehož názory nebo jednáním nesouhlasíme, pokládáme je za vyhraněné. V příspěvku jsou uvedeny významné výskyty těchto slov v českém mediálním diskurzu posledních let, a to s důrazem na současnou analogickou situaci, společenskou i politickou, zemí střední Evropy, primárně Slovenska a Maďarska. Posuny významu v češtině jsou dokládány aktuálními kolokacemi těchto výrazů ( duhový fašista, korporátní fašista, azovský nacista ve spojitosti s ruskou válkou vedenou od roku 2022 v Ukrajině), zaznamenanými v Českém národním korpusu. Vedle tohoto rozšíření významu se tato slova, jak se zdá z jazykových dat i veřejných debat, stávají expresivními jednotkami s funkcí invektivy. Vzniká tak množina zdánlivě pojmově a intelektuálně obsažných invektiv, jejichž užití může mít za cíl zachování tváře toho, kdo je užívá.