Zájmenný subjekt jako součást chunku v mluvené češtině

Článek se zabývá užíváním zájmenného subjektu v češtině. Čeština vyjadřuje slovesnou osobu koncovkou slovesného tvaru (mluv-ím) a není již tedy třeba uvádět osobní zájmeno, jak je tomu například v angličtině (I speak) . Studie se soustředí na kolokace zájmenného subjektu já s prézentními tvary sloves. Mezi nejfrekventovanější konstrukce tohoto typu patří já nevím, já vím, já říkám, já si myslím a já myslím . Sledované kolokace vykazují v češtině vlastnosti tzv. chunků , a to především těmito vlastnostmi: 1. jejich způsob užití není vždy odvoditelný z významu jednotlivých částí – ztráta kompozicionality, 2. rodilí mluvčí je používají adekvátně, protože je mají v paměti uloženy jako celky, 3. kolokace vystupují jako diskurzní markery. Jádrem všech studovaných kolokací je sloveso s významem mentální aktivity v širokém slova smyslu: (ne) vědět, říkat, a myslet (si) . Vzhledem k jejich širokému sémantickému poli a s ním související významovou vágností osciluje význam sledovaných chunků mezi extrémy: mluvčí říkají já nevím v případě, kdy skutečně nevědí, stejně jako když vědí a jsou přesvědčeni o tom, že partner se mýlí, ale snaží se vyjádřit svůj nesouhlas nepřímo buď proto, že si nejsou jisti, nebo proto, že se chtějí vyhnout konfliktu. Vágnost významu sledovaných sloves umožňuje, že chunky , jichž jsou součástí, mohou nabývat modálních významů, především pravdivostní a jistotní modality. Přes svou vysokou frekvenci zkoumané kolokace některé vlastnosti chunků nevykazují. Na mysli máme především jejich analyzovatelnost. Navíc ve všech sledovaných frázích se našly výskyty, jež kompozicionální byly. Všechny sledované fráze fungují jako diskurzní markery. Kolokace já nevím a já myslím slouží také jako „diplomatický úvod“ k vyjádření vlastního mínění nebo nesouhlasu. Fungují i jako prostředky turntakingu. V tomto užití zpravidla nedochází k fonetické redukci, ale naopak ke zřetelnému vyslovení, někdy v pomalém tempu, případně s opakováním všech složek chunku .