Hadron jako tlaková rezonance: Modelování šířky rozpadu pomocí tlakového invariantu 10³⁵ Pa

Tato studie předkládá nový fyzikální rámec, který propojuje mikroskopickou strukturu hadronů s makroskopickými vlastnostmi neutronových hvězd prostřednictvím společného tlakového invariantu $P \approx 10³⁵ Pa. Práce vychází z analýzy experimentálních dat gravitačních formfaktorů (DVCS/GPD), lattice QCD výpočtů a TOV řešení pro kompaktní hvězdy, které shodně identifikují tuto tlakovou škálu jako univerzální mez stability baryonické hmoty. Jádrem práce je odvození rozšířeného kauzálního tlakového modelu, který umožňuje predikovat šířku hadronových rezonancí (Gamma) primárně z jejich klidové energie (E) a konfinančního tlaku, bez nutnosti započítávat specifické rozpadové kanály nebo využívat komplexní renormalizační techniky. Model využívá tři klíčové parametry: 1.Tlakový kalibrační faktor k_P = 1,208, odvozený z vlastností mezonu \rho(770). 2.Strukturální invariant k_B, reflektující rozdílnou topologii mezonů (k_B = 1,0) a baryonů (k_B = 0,5). 3.Supresní faktor \alpha, který kvantifikuje dynamické potlačení rozpadu v závislosti na kvantových výběrových pravidlech (strange obsah, OZI potlačení, radiální excitace). Klíčové výsledky:Model dosahuje přibližně 75% přesnosti (s relativní odchylkou do \pm5 \%) při aplikaci na soubor 130 hadronů z databáze PDG 2025.