Odborná terminologie ve výuce biologie: hovoříme stejnou řečí?

a Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Institut výzkumu školního vzdělávání Výuce přírodopisu na základních školách a biologie na středních školách bývá velice často vyčítána přílišná popisnost a nadměrné zatížení výuky odbornými pojmy, z nichž některé nejsou vždy nezbytné pro konceptuální porozumění výukovému tématu (Wandersee, 1988;Fuchs, 2015).Fuchs (2015, s.LXXXVII) v tomto kontextu, z pohledu dlouholetého vzdělavatele budoucích středoškolských učitelů biologie, uvádí: "Za největší problém, s nímž se musí moderní výuka systematické zoologie (a stejně tak botaniky) vypořádat, považuji popisnost.Ta je ovšem s vědními disciplínami, jejichž náplní je studium diverzity živých organismů, neoddělitelně spojena.Ve výuce na všech stupních škol to v dnešní době představuje velkou nevýhodu.Děti i rodiče, odborníci i laici pokládají zahlcení přemírou faktů za jeden z nejhorších hříchů současného školství.A přesto, nebo právě proto, že patřím k viníkům, musím připustit, že mají v nemalé míře pravdu.Zbývá maličkost -dohodnout se, které z faktů přijmout a které zavrhnout."O "maličkost" se však jedná jen zdánlivě, neboť ve skutečnosti jde o poměrně zásadní problém didaktické transformace vzdělávacího obsahu, ať již na úrovni ontodidaktické transformace, tak transformace psychodidaktické (srov.